Jako OSVČ jsem byl, pochopitelně byl, samostatně výdělečně činný. A nestěžoval jsem si. Výdělky byly slušné, dost dobré pro spokojený život mé rodiny. Do doby, než jsem se jako obchodní zástupce spojil s developerskou firmou a nezačal nabízet její krásné byty do osobního vlastnictví. Viděl jsem jejich dva vzorové domy a byl unešen nad praktičností i útulností jednotlivých bytů, nad variabilitou při jejich výstavbě, možností objednávek bytů od 1+1 do 4+1. Věřil jsem jejich projektu na plné pecky. Věřil a pracoval pro něj v podstatě 24hodin denně. Obstarával jsem vhodné pozemky pro výstavbu, jednal s potenciálními klienty zkrátka, tím projektem jsem žil…. Dařilo se mi, patřil jsem k těm nejlepším. To bývá vždy, když práci děláte celým svým srdcem.
První čtvrtletí spolupráce se vyvíjelo perfektně. Proplacené faktury, motivace do práce…. Pak malý zásek. Komerčka odmítla k výstavbě uvolnit prostředky. To bylo v době, kdy vyšlo najevo, jak se v Komerčce poskytovaly úvěry. Najednou byl stop stav i na projekty které byly jednoznačně perspektivní, nestavěly se jen tak, do foroty ale byly dopředu zabezpečené konkrétními budoucími majiteli bytových jednotek. Ti totiž podle vývoje skládali prostředky na výstavbu.
A ten zásek se dál prohluboval. Nejdřív výmluvy o splatnosti faktur, pak už definitivně nezaplacené faktury. Připomínám, že ty faktury byly včetně DPH. A pak už se to rozjelo. Víte, když se člověk jedné činnosti věnuje celým srdcem, těžko může vykonávat činnosti jiné, tak nějak do foroty. Když něčemu věřím, nehledám nic, co by mě odvádělo od toho, čemu věřím. A kde pak není finanční rezerva, nastávají problémy. Neodvedené DPH, penále z DPH, neodvedené daně z příjmů, z příjmů které byly jen na papíře. A když nebylo kde brát, nebylo ani z čeho platit….. K DPH a k daním se připojilo postupně narůstající penále. Situace čím dále tím horší. Když něco děláte celým srdcem, s láskou a vírou ve zdar projektu, je takovéhle probuzení něco jako mozková příhoda…. Ochromí vás to, pošle vás to ke dnu. Už jen tak něčemu neuvěříte.
Z neodvedených daní se pak vypočítává neodvedené sociální a zdravotní pojištění. To vše neodvedené z neobdržených peněz. Nezbývá vám na nic. Jen přijímat úřední obsílky, zjišťovat, jak vaše závazky za nic, které jste obdrželi, narůstají a narůstají…. Pak dochází k tomu, že se necháte zaměstnávat a doufáte, že se to zlepší … . Ve dvaceti stupních mrazu překládáte kamiony pro doručovací službu abyste měli na chleba. Pečete v pekárně a jste šťastní, že máte zdravotní průkaz. Prosíte lidi kolem sebe, jestli nemají staré železo a pak vás stejně kontrolují policisté a mají podezření, že jste to někde ukradli… . A velkým zlodějům salutují… . To nebyla ta pravá cesta, já vím. Jenže jsem přišel o rodinu, nemohl jsem zůstat v místě, kde mi ji všechno připomínalo. Má první rezignace… .
Časem jsem si uvědomil, že je přeci jen lepší dělat na smlouvu. Tak jsem dělal, za minimální mzdu. V té době 6.200 pokud se nepletu… . Ale s pocitem, že splatím a bude fajn. A tak jsem splácel, doufal, věřil … . Bohužel, přišly problémy s páteří. Neschopnost mé pravé ruky byla očividná, hloupá a neskutečně krutá. Rok marodění, ruka čím dál horší a vykopnutí do částečného důchodu. Když částečný, říkal jsem si, TPCA mě jistě bude potřebovat i na jinou než manuální práci… . Nepotřebovali mě… . Běhal jsem po doktorech, prosil… . Šikula z nemocnice Na Homolce mi dal naději a já podepsal, že vím, že se operace nemusí podařit. Podařila!!! Ve čtvrtek nástup, v pátek operace, v pondělí domů a ve středu jsem si užíval citlivé a perfektně fungující ruky při štípání dříví… . Nááádhera. Cvičil jsem víc, než spousta lidí s podobným údělem. Makal jsem na sobě i přes to, že jsem dostal plný důchod.
Podotýkám, že z obou důchodů si stát dál a dál strhával. Až při plném invalidním důchodu došlo ke zlomu. To se takhle jedna úřednice ze sociálky přepsala a poslala asi padesát tisíc na umoření penále!!! Rozumněj, penále. Základ tak zůstal, tím že odešly peníze jsem souhlasil s úhradou penále no a bylo… . Jedna úřednice, jeden omyl a mě zrušená možnost požádat o prominutí penále po zaplacení základních pohledávak z DPH které jsem ale nikdy neobdržel… . A pak? Drábkův příkaz komisím udělat z nás nejzdravější národ světa, ztráta důchodu, nástup do práce, práce, práce, … .
Víte, vším, čím jsem byl, byl jsem rád. A práce mě bavila i přes minimální mzdu a spostu přesčasů. Prostě jsem se vyžíval. A práci si užíval. Ono to totiž líp utíká když člověk dělá, než když dělá že dělá… . Fajn, splácelo se dál. Když ale zjistíte, že díky onomu penále vám dluh narůstá, místo aby se tenčil, začnete pochybovat. A když vám potom přijde minimální mzda na váš účet, jdete poplatit to nejnutnější a zjistíte, že je váš účet zablokován exekutorem, je to poslední kapka. Žádný vědec na světě ještě nevymyslel, jak žít jen ze vzduchu… . Tak se o občana stará mafiánský stát. A přidá k té péči i novodobé Gestapo, exekutory… . Tak asi tak probíhala má spolupráce se Státem… . Rozhodl jsem se pro odluku od Státu. Končím, jinak bych skončil pod vlakem, na špagátě nebo s litrem benzínu a sirkama na Václaváku. Necítím se na to, a nejsem pro takové okamžité řešení. Spíš dneska vyzývám každého, koho stát do podobných problémů dostal, spojme se. My, občané druhé až třetí kategorie a začněme společně pomáhat lidem.