Se zájmem jsem přečetla Váš příběh zveřejněný v Parlamentních listech. Je chvályhodné že chcete bojovat s exekutorskou a soudcovskou chobotnicí.
I v naší rodině jsme se s exekucí setkali, platili jsme s maminkou za bratra který dlužil jízdenku v tramvaji za 8,- Kč a zaměstnavateli nějakou pracovní pomůcku v hodnotě 33,- Kč. Exekuce se vyšplhaly do částky 62 ticíc korun a pokud jsme nechtěly připustit prodej maminčina domu kde měl bratr podíl po zemřelém otci, tak jsme musely zaplatit. Nikdo se s námi nehodlal bavit. Psala jsem panu Motejlovi, Pospíšilovi, Kocábovi, exekutorské komoře a dalším. Odpovědi byly ve znění že je jim velice líto naší svízelné situace, ale nedá se nic dělat, jedině částku uhradit. Největším paradoxem je, že bratr naletěl podvodnici, která mu měla zprostředkovat prodej bytu v jeho vlastnictví a výměnu za byt menší. Byt mu opravdu prodala a peníze si nechala. Soud ji odsoudil k 10 měsícům podmíněně a další soud k vrácení peněz i s úroky. Bratr musel tímto svůj byt opustit a žil kde se dalo, chvíli u známých, u rodiny, na ubytovně. Pošta chodila na starou adresu a že se proti němu něco chystá vůbec proto nevěděl. Ostatně jsem to zjistila náhodou já, když na mne maminka chtěla nechat přepsat dům a na katastru jsme zjistili že je blokovaný.
Ještě jeden poznatek. Dodnes z ukradených peněz za byt nedostal bratr ani korunu. Z podvodnice romského původu (nebudu tady řešit IQ bratra, že se zapletl s takovou osobou) doposud nikdo nedostal ani korunu. Bratr žije v sociálním bytě městského úřadu a myslím že svých 400 tisíc korun již nikdy neuvidí. Tak to v naší skvělé demokracii chodí.
Přeji Vám hodně sil a štěstí.