Musí se něco udělat, aby mohli všichni v klidu žít. Je toho kolem mě čím dál tím víc a já z toho nemohu spát. Včera jsem si přečetla na Úřední desce u našeho Měú, kde se vyvěšují dlužníci co jim bude provedena dražba, že v listopadu proběhne dražba domku našich sousedů. Pro dluh 40 tisíc korun a neskutečným příslušenstvím přijdou dva zlatý lidi před důchodem o domek, který mají celý život a kde vychovali tři děti. Měla jsem chuť se k nim rozběhnout a něco udělat ale co, nevím. Prostě bych jim chtěla pomoc ale musela bych se rozkrájet.
To vážně nejde řešit jednotlivě, to se musí řešit hromadně.