Zajímavé články, náměty, postřehy, nápady, návrhy...
--------------------------------------------------------------------------------------
Pan Mgr.Hynek... napsal velmi zajímavý námět:
Kdy začne platit pravidlo, že „Bude těžké získat odznak exekutora, ale bude velmi lehké o něj jednou provždy přijít“?
Je na čase exekutory opět uvázat na řetěz (lépe však je soustředit pod hlavičku státní instituce), ze kterého je vypustil tandem Benda – Pospíšil, tedy bývalý (doufejme že navěky) poslanec Marek Benda, honosící se titulem JUDr., který utrpěl na Právnické fakultě v Plzni za svá jistě poctivá studia, která završil proslavenou rigorózní prací s dvojitým řádkováním a „upravenou velikostí písma“ a bývalý ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil, samozřejmě za vydatné pomoci všech bývalých poslanců a senátorů, kteří mnohdy ani nevěděli o jakém zlu hlasují, což mnozí posléze bezelstně až hloupě přiznali. Současně je potřeba velmi důkladně zrevidovat, ne-li úplně zrušit Zákon o soudních exekutorech, který je v rozporu s Ústavou ČR, Listinou zákl. práv a svobod, Zákonem o státních symbolech atd.,a který je paskvilem již jen podle názvu a svěřit výkon exekucí do rukou státního úřadu s tabulkovými platy pro jeho zaměstnance a s patřičným dozorem.
Všichni stávající i nově jmenovaní exekutoři by měli povinně absolvovat důkladné testy morální a etické způsobilosti vykonávat svůj úřad, měli by mít trestní a hmotnou odpovědnost, vždyť mají právní vzdělání a tím pádem velmi dobrý přehled o tom, co je již za hranou zákona. Navíc by se neměli pohybovat ani po té hraně…. I oni by měli přicházet při nápravě jejich zločinů o hmotné i nehmotné statky, které nabyli na úkor druhých a měli by mít možnost se podívat na svět i z druhé strany přes okno s mříží.
Co je vůbec na našich současných exekutorech soudního? Jsou to normální soukromí podnikatelé, jejichž základním cílem je tvorba zisku, a kteří pouze vykonávající svoji činnost podle zvláštních předpisů. Tedy podle tzv. „zvláštních pravidel“, která jsou natolik zvláštní, že se o nich může exekutorům ve všech jiných civilizovaných zemích jenom zdát. A jsou to vlastně ještě pravidla? Exekutoři si mezi sebou přihrávají lukrativní nemovitosti – viz. JUDr. Juraj Podkonický (sídlo jeho úřadu na Evropské třídě v Praze), hromadí na svých mnohdy zahraničních účtech v daňových rájích obrovské částky, které sebrali českým dlužníkům. Jen v loňském roce bylo nařízeno více než 12 000 exekučních dražeb, na kterých jen na nákladech dražebního řízení utržili exekutoři a s nimi spolupracující dražebníci odhadem 700 milionů korun! Na dražbách movitých věcí z mobiliárních exekucí jsou prodávány zabavené věci za zlomky jejich skutečné hodnoty a výnosy z těchto dražeb, které jdou do kapes exekutorů, pouze pokrývají náklady na jejich provedení a na uspokojení alespoň části pohledávky věřitele nezbývá nic. K čemu tedy skutečně slouží mobiliární exekuce? Jde pouze o jeden ze způsobů psychického tlaku na dlužníky při absenci jakékoli účelnosti takového konání ve vztahu k věřitelům.
Exekutoři navíc zcela bezskrupulně porušují zákony a ještě se dlužníkům smějí když je na to upozorňují, podávají jim nepravdivé informace o jejich možnostech při řešení exekuce (JUDr. Tomáš Vrána), záměrně doručují exekuční příkazy, výzvy k úhradě dluhů a jiné písemnosti na staré adresy, přestože znají ty aktuální s cílem se vyhnout 50% snížení nákladů exekuce při dobrovolném splnění povinnosti dlužníkem (Mgr.Ing. Jiří Prošek – prezident exekutorské komory), ke splnění této povinnosti ve výzvách běžně stanovují 10denní lhůtu, přestože zákonem je stanovena lhůta 30denní (Mgr. Jaroslav Homola z Brna). Prostě se chovají jako vojsko na dobytém území s cílem maximalizace svých zisků a hromadění majetku. A to vše s právnickým vzděláním a pod zákonnou ochranou , což je o to zarážející.
Vzniká zde (a dost možná již vznikla) jistá exekutorská oligarchie. Tedy skupina osob se silným ekonomickým a materiálním zázemím a potencionálním politickým vlivem. Prvním náznakem snah těchto lupičů v mezích zákona o získání vlivu na politické dění byla finanční podpora v řádech od statisíců a po několik milionů korun, kterou několik exekutorů poukázalo na volební účet současného prezidenta Miloše Zemana. Je to náhoda, že někteří z nich vedli exekuce proti tzv. černým pasažérům ve prospěch společnosti Tessile Ditta Services a.s., která několik let získávala balíky pohledávek od Dopravního podniku Praha a ve které v letech 2009 – 2012 působil jako místopředseda představenstva Vratislav Mynář, současný prezidentský kancléř a muž patologických ambicí? Náhoda to ale nejspíš nebude.
Někteří exekutoři jsou již v současnosti nebezpečím pro sociální systém státu, protože svojí činností zvětšují množinu sociálně potřebných. Co si myslet o smysluplnosti činnosti exekutora, který nařídí srážky ze mzdy dlužníka, jeho manžela (-ky), současně oběma obstaví účty, ze kterých jim sebere tzv. nezabavitelnou část mzdy se zdůvodněním, že na účtu již mzda přestává být mzdou a jsou to „jen“ běžné finance, v horším případě jim ještě prodá střechu nad hlavou a na dotaz z čeho mají žít a kde mají bydlet jim odpoví, že si mají požádat o dávku v hmotné nouzi? Navíc si exekutor zabavené peníze nechá na svoji odměnu, na což má ze zákona bohužel právo a na věřitele zbude možná příště. Možná…., pokud ovšem dlužník raději nezvolí osobní bankrot.
Původní tvrzení tvůrců Zákona o exekutorech, že je potřeba vytvořit účinný nástroj k vymožení dluhů, nástroj, který měl sloužit věřitelům pro rychlejší cestu ke svým penězům vzalo dávno za své. Zákon o „soudních“ exekutorech je ve vztahu k věřitelům víceméně vyhořelý. Slouží pouze zhruba dvěma stovkám soukromých podnikatelů - exekutorů k jejich snadným pohádkovým ziskům, zvláště po již zmíněné Bendovsko - Pospíšilovské novelizaci, která mnohým rodinám připravila peklo na zemi. Rodina je základ státu, jak říká známý slogan, ovšem rodina bez prostředků jím rozhodně nebude. A exekutoři, pokud zrovna nejsou na exotické dovolené, si mastí kapsy ve svých úřadech – realitních kancelářích, které mnohdy vykazují obraty jako pořádná fabrika. Jen s tím rozdílem, že fabrika produkuje užitečné výrobky, kdežto exekutorské úřady ve velkém produkují sociálně potřebné, kteří jsou nuceni se posléze zapojit do státního sociálního systému.